18. červen 2005
Na srazy za hranicemi České republiky se vždycky moc těšíme. Tím spíš, že rakouský Traun je dlouhodobě vychvalovaný a navíc v Česku hojně propagovaný Pavlem Kohoutem z 1. Österreichischer US Car Club. Inu, nelenili jsme a vyrazili!
Bohužel s námi vyrazilo i špatné počasí, a tak jsme se namísto třech cadillaců vydali na jih cadillacem jedním a německým vozem také jedním. Cadillac byl zánovní CTS, z půjčovny k našemu znatelnému potěšení vypůjčený Zdeňkem. Brali jsme tuto cestu tedy i jako jeho test. Druhým vozem bylo BMW řady 7, jehož největší výhodou byla navigace, naneštěstí zapnutá ve víkendovém módu, takže jsme v Rakousku projeli i tu nejmenší vesničku a ocenili nezapomenutelné výhledy z lesních, polních a horských stezek, kde se automobil proháněl naposledy někdy za války. Ale to trošku předbíhám.
Hodiny odbíjely půl osmou a z horké čokolády na stolečku v táborském McDonaldu se pomalu stávala čokoláda studená. Právě jsme se laškovně zkoušeli z názvosloví uhlovodíků, když tu se ozval Olda, že mu chybí doklady ... doklady na nezletilou dceru. Což o to, normální rodinka by se asi nemusela přejezdu přes hranice nikterak bát. Kdyby ovšem posádka společně s ambasádním vozem nepřipomínala gang pašující mladé maso do Itálie. No nic, se slovy klasika "to je tvůj boj" jsme se vydali vstříc dobrodružství. A netrvalo dlouho (přesně 8,3 km) a stáli jsme kvůli dalšímu problému. Část Oldovy posádky se chtěla přesunout do našeho cétéeska. Ve chvíli, kdy už nás lstivě málem přesvědčili, že je to v sedmičce nebaví a že by tuze rádi jeli stísnění v cadillacu, se s pravdou ozval Olda: že prý mu chybí doklady ... tentokrát doklady od vozu. No co, jak už bylo řečeno: "to je tvůj boj."
Nakonec jsme do Traunu dorazili živí a zdraví a hlavně všichni. Bez meškání jsme se rozprchli po place a prošmejdili i ten nejzapadlejší stánek s oblečením (měli moc pěkné bundy a košile). Ihned poté jsme se vrhli na auta, jejichž řady se neustále rozšiřovaly a věřte mi, že bylo skutečně na čem oči nechat (a to ještě pomíjím trucky a Nascary). Ostatně, o nějaké fotky se s vámi podělíme o kousek níže. O to víc nás mrzelo, že jsme se museli v začínajícím slunečném odpoledni vydat proti proudu amerik nach Prag.
Naše akce 2005